Nákup věcí na dýmbox je za mnou a konečně nastává to nejdůležitější, sestavení.

už je to po prvním použití, proto je to černé

Jsou to jen sestavené trubky utažené rukou, ne na krev. Kdybych to chtěl v budoucnu rozebírat, tak po zapečení a utažení kleštěma bych to už nikdy nepovolil. Dolní trubka je 10cm a tu jsem do půlky seříznul flexou. Pod trubkou se spaluje štěpka a kouř stoupá nahoru, v trubce se zachytí a odtáhne.

Jak postupně začínám používat elektrickou udírnu alespoň jako sušárnu s možností jemně zaudit, přišel jsem na pár drobností, které snesnou vylepšení.

Kolečka. Sice mají v součtu nosnost přes 100kg, což asi odpovídá hmotnosti udírny, přesto je vidět, že na spárách dlažby se guma na kolečkách ždíme až na hranu.

kolečka používám opravdu jen při posunu, jinak pod udírnu vkládám dva hranoly, aby držely celou váhu a odlehčil jsem kolečkám

Tentokráte chci zkusit sušené vepřové plecko. Z kousku cca 1,2kg jsem vyřezal otřepy a tlusté kousky. Zbylo mi necelé kilo masa, které jsem rozkrájel na plátky 2-3mm silné.

Na 1kg masa:
5g soli
6g pragandy (kvůli nízké teplotě sušení)
4g cukru
1 PL worchestrové omáčky
1 PL extra tmavé sojové omáčky

Nechal jsem to hodinu odpočinout a pak rozdělil na tři části.

Worchesterovou a sojovou omáčku jsem dříve nedával. Obojí je dobré i na barvu, kdy maso dostane tmavý tón a hned máte počit, že je to nejmíň maso z divočiny. Že by to něco extra dělalo s chutí to ne nebo nemám tak jemné chutě. Ano, nějaké tóny v chuti to vyrobí, ale nic co byste pak řekli: jo tohle, je ta omáčka, mňam. Zbylé koření to hodně přerazí.

První část (cca 300g)
1 KL vrchovatá domácí chilli jalapeňo červená pasta (vč semen)
1 KL sušené papriky ASTA 160 (extra červená extra papriková)

Udírnu ještě nemám hotovou. Hodně prší a venkovní nátěry schnou vlastně neschnou. Hodně si musím rozmyslet, co už natřít a čeho se pak dva dny ani nedotknu. Zatím mi nový nátěr vždycky přes noc zmoknul a tím se doba schnutí neskutečně prodlužuje. Ale vypadá to, že na laku kapky nejsou po uschnutí vidět.

Zbývá ještě udělat vnitřek, dokončit střechu a přidat "technologii".

Ale už to nemůžu vydržet a zkouším testovací provoz.

Musím číci, že stavba udírny (eletrické) je časově náročnější než jsem myslel. Sice je to jen pár hranolů, ale prostě to trvá.

Za celý víkend jsem zvládnul první - tedy vnitřní plášť z obyčejných latí. Vyšlo to o prsa a musel jsem přidal jedno staré terasové prkno, kde jsem se strhnul hoblíkem nátěr. Je nahoře, takže případně škodit nemůže a bylo původně natřené přirodním olejem. K tomu jsem stihnul vyrobit dveře (moje noční můra), vyřešit beton a vyhřívání. Plus první opláštění zepředu.

Rozhodnul jsem se pro udírnu. Už nějakou dobu pokoutně improvizovaně udím, částečně na plynu, částečně na elektřině obojí doplněné samozřejmě o poctivý kouř z dubu. Vím, že lepší je buk, ale ten nemám. Ovšem DUB je na uzení super, rozhodně se osvědčil.

Stavba udírny není lehké rozhodnutí. Vždyť kdo jí uzené každý den? A udělat tam kilo měsíčně? Dává to smysl?

Elektrická udírna má tu výhodu, že maso nutně nemusí být uzené. Můžete udírnu bez kouře využít jako sušárnu masa, ovoce atd. Na výrobu šunky... taková kladenská je příklad jednoduché šunky, kterou zvládne každý. A bez éček. Aha, už to smysl začíná dávat.